V rámci II. etapy záchranného archeologického výzkumu vyvolaného výstavbou komunikací a inženýrských sítí nově budované obytné zóny v lokalitě „Konidie“ v obci Pečky, k.ú. Pečky, okr. Kolín, bylo dokumentováno celkem 48 archeologických objektů.

Z geomorfologického hlediska se zkoumaná lokalita nachází na rozhraní nejmladší, k východu ukloněné štěrkopískové terasy a nivy říčky Výrovky v nadmořské výšce 294-298 m n.m. Povrch říční terasy částečně zvlněný a mírně se sklání do prostoru holocénní nivy. Geologické podloží lokality je tvořeno světle šedohnědými prachovitými písky s jemnou laminací, které místy obsahují nepravidelné čočky sedimentárních zahliněných písků a štěrků. Souvrstvím postupně pronikly karbonátem nasycené roztoky srážkové vody, ze kterých se následně vysrážely bělavé povlaky a výkvěty uhličitanu vápenatého. Na několika místech odkryté geologické souvrství bylo možné klasifikovat jako výplň zaniklého pleistocénního ramene Výrovky, překryté přibližně 10 až 30 cm mocnou polohou jemných písků a štěrků s eolickou (sprašovou) příměsí, do kterého se v období mladšího pravěku zahlubovaly jednotlivé, v rámci archeologického výzkumu dokumentované objekty. Na tomto substrátu vznikla během holocénu tmavě hnědá písčitá až prachovitá půda o mocnosti až 50 cm. Půdní pokryv lokality vykazoval silné ovlivnění v důsledku intenzivního a stále se měnícího využití lokality od pravěku do současnosti.

Nejstarší horizont využití lokality spadá do období středního eneolitu, kdy na lokalitě vzniká pohřební areál kultury kulovitých amfor zastoupený patrně třemi hrobovými objekty. V pozdním neolitu se na lokalitě rozkládal sídelní areál kultury zvoncovitých pohárů identifikovaný na základě keramického materiálu intruzivního charakteru. Na přelom pozdního neolitu a starší doby bronzové je pak možné datovat hrob ženy středního věku vybavený minimálně jedním keramickým džbánkem. Do starší doby bronzové je možné datovat stopy spíše méně výrazných sídlištních aktivit dokumentovatelných na základě nečetných archeologických objektů a keramiky intruzivního charakteru. V mladší a pozdní době bronzové dochází k dramatickému nárůstu sídlištních aktivit v této části lokality. Z tohoto období pochází nejméně třináct ze zachycených sídlištních objektů. Ve starší době halštatské byla zkoumaná část lokality využívána výrazně méně intenzivně. Keramický materiál spadající do tohoto období byl zachycen pouze ve výplni 3 dokumentovaných objektů. Nejmladší dokumentované sídlištní aktivity, reprezentované jednou zachycenou, částečně odkrytou polozemnicí, v byly datovány do starší doby římské. Tento objekt byl vůči okolnímu terénu částečně vymezen mělkým příkopovým ohrazením. Informace o dalších aktivitách na lokalitě v období pravěku a středověku nepochybně přinese další výzkum vyvolaný výstavbou dalších komunikací budované obytné zóny, nebo výstavbou rodinných domů.

Mezi nálezy zvířecích kostí dominovaly pozůstatky domácích savců, zejména kopytníků, mezi nimiž převažoval tur; dále byly nalezeny kosti prasete, ovce/kozy, koně a psa. Nálezy pocházely z dospělých i z nedospělých jedinců. Lovná zvěř byla zastoupena nálezy srnce, zajíce a tchoře. Otisky zubů na zvířecích kostech nepřímo dokládají přítomnost psa na této lokalitě.

Provedená makrozbytková analýza potvrdila dosavadní poznatky o sortimentu pěstovaných obilnin zemědělského pravěku Čech. Pro kulturu kulovitých amfor byla potvrzena znalost kultivace pšenice dvouzrnky. Vzorky výplní objektů kultury mohylové obsahovaly obilky ječmene a prosa. Objekty knovízské kultury pak obsahovaly pšenici dvouzrnku, ječmen a proso. Ve výplni objektů datovaných do doby římské pak byla prokázána pouze pšenice dvouzrnka. Z planých sbíraných užitkových druhů byl na lokalitě zjištěn jahodník obecný. Plevelné druhy doby bronzové indikují kultivaci prosa, jarních obilnin obecně a snad i existenci pastvin. Zajímavý je zejména indikátor kyselých vápnem chudých půd Apera spica-venti. Její přítomnost ve studovaném souboru snad naznačuje kultivaci obilnin na méně příhodných půdách už ve střední době bronzové.

Zjištěné druhy dřevin neumožnily detailnější rekonstrukci lesních porostů. Jistá je přítomnost nějakého typu terestrických doubrav (smíšené doubravy, tvrdý luh či dubohabřiny), zajímavá je přítomnost uhlíků taxonu jedle/smrk ve vzorcích datovaných do střední doby bronzové a římské.Výjimečně hojně se ve studovaném vzorku vyskytuje olše.